Dříve, než káva zavoněla v prvních kavárnách, po dlouhou dobu se prodávala velmi draze jen v lékárnách jako lék povzbuzující mysl a potlačující spánek...

Historie kaváren má prvopočátek v islámských krajích, Mecce a později v Medině a Káhiře kde byly " kaven kanes", jak se kavárnám říkalo, místem pouze pro náboženské obřady. Teprve později je lidé začali navštěvovat za účelem společenských setkání a politických diskuzí. A časem se také staly oblíbeným místem kavárenských povalečů. Nicméně až kavárny se zasloužily o popularizaci tohoto božského nápoje opředeného mnoha legendami. Jedna z nich vypráví o tom, že když archanděl Gabriel podal Mohamedovi záhadný nápoj, tak ten pak "sesadil z koně čtyřicet mužů a udělal čtyřicet žen šťastnými".

Do Evropy káva dorazila v 17. století. Prvenství v historii kavárenství si osvojila proslulá Caffé Florian, otevřena v roce 1720 v Benátkách na náměstí San Marco.

Pojem kavárna se časem stal synonymem pro společenská setkávání všeho druhu. Spisovatelé, novináři, hudebníci a jiní umělci našli zalíbení v kavárenském diskutování, hledali v kavárnách inspirace a objekty pro své umělecké zájmy. Zaníceně se rovněž diskutovalo o politických otázkách a věcech veřejných. Byla to místa plodných debat, byla to místa pro oblíbenou lidskou činnost setkávání se. Interiéry odrážely dobu vzniku i vývoj zejména městských kaváren. Vznikali literární, poetické, hudební kavárny s galeriemi, obchody s uměním a mnohdy i kulturním programem.

V Grand Café v Paříži se začala psát roku 1895 dokonce historie filmu. V jejích prostorách 28. prosince toho roku uskutečnili bratři Lumiérové první filmovou projekci. Velkým příznivcem života kavárenského byl také francouzský spisovatel Honoré de Balzac. Mnohé kavárny se těšily z návštěv takových velikánů, jakými byli Ludwig van Beethoven , nebo Johan Sebastian Bach, který o kávě dokonce složil kantátu. Zvláštní kapitolou tohoto období je kabaret. Toto typické kavárenské umění vzniklo počátkem 20. století v rakouských a německých kavárnách, odkud se rychle rozšířilo po celé Evropě. Během nástupu fašizmu mívalo satirický nádech, než bylo pak cenzurou zakázáno.

Však nejenom velká města se těšila přízni kavárníků. Rozvoj železnice, silniční a říční dopravy a s tím spojené narůstající obchodování přiblížily kavárenství i menším městům a vesnicím. Atmosféru malých venkovských kavárniček si i dnes můžete vychutnat například v teplých oblastech jižní Francie. Místní obyvatelé tady každodenní ranní návštěvu své oblíbené kavárny považují téměř za povinnost. Poklábosí se sousedy, nebo si přečtou noviny.

Ani české země nezůstaly v nástupu kaváren pozadu. První z nich otevřel Turek Ahmed již počátkem 18. století v Brně. Roku 1714 Arab Deodat otevřel první dvě pražské kavárny U zlatého hada a U Tří pštrosů.

Na přelomu 19. a 20. století Evropa procházela bouřlivou dobou technických vynálezů a také nástupem moderního secesního stylu, který s sebou nesl nové myšlenky osvobození, zájmu o sebe, luxusu a společenských setkání. V té době začaly vznikat v Praze velké secesní kavárny, jejichž sláva dodnes neztratila nic ze svého lesku. Kavárna v Obecním domě, nebo Café Restaurant Louvre patří k těm nejznámějším a vědomy si své proslulosti, hrdě zachovávají svoji luxusní atmosféru. Patří k nim i kavárna Savoy, která se pyšní nádherným stropem v neorenesančním stylu.

I historie českých kaváren je úzce spjatá s uměním. Literární kavárny se staly velmi oblíbenými a rovněž zde vznikalo mnoho pozoruhodných děl. Své životní osudy sdílel s přáteli klubu pražské německé literatury v kavárně Arco její pravidelný návštěvník Franz Kafka. Secesní prostory vítaly řadu slavných osobností pražské umělecké elity , zejména spisovatelů a novinářů.Další v řadě, historií bohatě opředených, je kavárna Slavia, která pravidelně hostila pány Šimka s Grossmannem. Psali zde své povídky v inspirujícím krásném prostředí na vltavském nábřeží poblíž scény ND.

Bohužel se u nás tradice kavárenství drží spíše ve velkých městech. Dlouhá doba po roce 1948 nepřála svobodnému diskutování a tak se lidé zavřeli do svých domovů a dobrou kávu popili u televize. Tradice pracovních i soukromých schůzek se omezila na kruhy umělecké, zejména literární. A tak se literární kavárny i v době nesvobody dokázaly udržet a dodnes jsou oblíbené.

Příprava pravé turecké kávy

Jak již bylo zmíněno, první kavárnu u nás otevřel Turek Ahmed. Klasická turecká káva je dodnes velice oblíbeným nápojem. K její přípravě potřebujete tzv. džezvu, malou kovovou nádobu s dlouhým držadlem, ve které se mletá zrnková káva nechá třikrát projít varem, poté se může ochutit kardamonem.

Jestli pijete kávu raději s přáteli, můžete právě kavárnu zvolit jako místo vašich voňavých setkání..

O tom, odkud vlastně káva pochází a kde se poprvé objevila, kolovaly po dlouhý čas nejrůznější historky a legendy.

Kávu prý podle Homérovy Odyssey připravovala krásná Helena statečnému Telemachovi, aby jej zbavila špatné nálady. Kávu prý také poslal biblický Isai, otec statečného Davida, svým synům jako nápoj, který měl pozvednout jejich statečnost a odhodlání v boji proti Filištínským. Také mezi kuriózní můžeme zařadit historku, která vypráví, že starozákonní Ezau neprodal své prvorozenství za misku čočovice, ale za hrnek kávových zrn.

Ovšem opusťme na chvíli legendy. Opravdu s jistotou můžeme říci, že pravlastí kávy je Etiopie. Většina rostlinných léčiv se tu před použitím pražila, takže tímto způsobem zřejmě došlo k přirozenému a přitom k převratnému objevu úpravy kávových zrn pro přípravu povzbuzujícího nápoje.

Kávovník rostl v Etiopii v přírodě divoce a pravděpodobné je, že domorodí obyvatelé znali jeho účinky a kávová zrna pro tyto povzbuzující účinky také žvýkali.

Historické prameny jsou v tomto směru nepřesné, takže se vlastně neví, kdy byla kávovníková semena přenesena kočovníky nebo obchodními karavanami, které procházely územím Etiopie, do Jemenu. Jednou z verzí je i to, že přes Etiopii byli vedeni do Arábie černí otroci, kteří si na cestu vzali zásobu kávových zrn,o nichž věděli, že jim pomohou překonat únavu a namáhavou cestu. Další možností je i to, že poutníci cestující do islámského posvátného města Mekky si brali na cestu také pár kávových zrn. Vše se mohlo přihodit už v 6. století, ale pravděpodobnější je doba mnohem pozdější, patrně někdy ve 13. století. Kdo přišel první na to, že z rozdrcených zrnek uvařených ve vodě vznikne povzbuzující nápoj, se neví. Ale každopádně má Arabský poloostrov prvenství v pěstování kávovníku. V Jemenu byly na terasovitých zahradách zakládány první kávovníkové plantáže a také v této oblasti bylo pěstování a především pak příprava kávy dovedena k dokonalosti a dodnes je pití tohoto nápoje obřadem.

Každý, kdo má oblibu v něčem netradičním, jistě se zvědavostí a očekáváním rád vyzkouší kávu, která nejen zvláštně chutná, ale překvapivě i zvláštně vypadá. Díky nově vzniklé profesi kávový barman neboli barista budeme mít určitě v budoucnu možnost ochutnat opravdu dobře připravenou kávu u níž budeme bez pochybností, zda se povedla či nikoli. Snahou kávových barmanů je servírovat zákazníkovi kávu v nejlepší možné kvalitě a chuti a na profesionální úrovni. Kávoví barmani předvádí také své umění na mistrovství světa baristů (WBC), kterou pořádá každoročně Organizace Coffee Association Of Europe (SCAE). Nejlepší účastníci těchto soutěží jsou stálým zdrojem inspirací pro ostatní. Na ni je také nominován vítěz obdobné soutěže, která probíhá celorepublikově u nás a tou je "Mistr kávy". Soutěž podporuje kreativitu a tvořivost barmanů, kteří při přípravě nápojů mohou uplatnit svou fantazii a tak hotové nápoje jsou mnohdy takřka uměleckými díly. Soutěží se pod odborným dohledem poroty a během patnácti minutového limitu musí baristé připravit 4 espressa, 4 cappuccina a 4 volné nápoje na bázi espressa. Soutěže "Mistr kávy" se v České republice účastní přibližně dvě stě baristů, což zatím není mnoho, ale zájem o tuto profesi rok od roku stoupá. Díky baristům se šíří kávová kultura a v této souvislosti není bez zajímavosti fakt, že v mezinárodních soutěžích baristů se nejlépe umisťují Norové ačkoli v této zemi tradice espresa není, ale pro kávu se tady nadchli. Naopak Italové mívají horší umístění, přestože jsou považováni za velké milovníky kávy. Z toho je tedy patrné, že kultura vzniká tam kde je daný produkt, v tomto případě káva, rozvíjen.

Espresso je nejlepším způsobem jak ocenit a oblíbit si kávu a je vlastně také základem pro další kávové nápoje. A kávu můžeme ocenit nejen chutí, ale také očima. A tak se u některých druhů můžeme kochat pohledem na různě zdobenou i vícebarevnou kávu. Pokud si objednáme Caffe macchiato, dostaneme "flekatou kávu". Její příprava je poměrně jednoduchá, základem je silné, oslazené espresso, které se po nalití do šálku zastříkne několika kapkami horkého mléka, případně mléčnou pěnou. Nápoj se nemíchá a na jeho povrchu zůstanou mléčné ornamenty. Podle způsobu přípravy dostala káva i svůj název, v italštině slovo macchiare znamená poskvrnit.

Opakem flekaté kávy je nápoj Latte macchiato, který by se dal přeložit jako "flekaté mléko". Na jeho přípravu je třeba dvojnásobné množství spařeného mléka, podávaného ve vysoké sklenici. Mléko je podle potřeby oslazené a přidává se do něho několik lžiček velmi silného espressa. Aby vynikla dvoubarevná vrstva nápoje, opět se nesmí míchat.

V letních měsících můžeme ocenit kávu Frappé a to nejen u nás, ale například v řeckých tavernách je oblíbeným a vyhledávaným nápojem. Na jeho přípravu je třeba 500 ml silného espressa, které se osladí několika lžícemi cukru a silně vychladí. Vychlazený nápoj se poté rozmixuje s deseti kostkami ledu a 250 ml smetany. Frappé se podává se ve vysokých sklenicích, ozdobené zrnky kávy nebo skořicí.

Kultura pití kávy je v jednotlivých zemích velmi odlišná. Je to dáno zvyky a tradicemi, které jsou v některých oblastech neměnné někdy i po staletí. Typickým příkladem je příprava a pití kávy například v arabských zemích. Káva se tady připravuje stále stejným způsobem, při kterém se nechá v džezvě třikrát vzkypět a pak se silná a hořká podává spolu s oblíbeným kardamomem. V evropských zemích se příprava kávy i její konzumace mění zároveň s tím, jak se vyvíjí doba. Příprava je odlišná také díky současným moderním kávovarům a mění se i přístup k samotnému nápoji. Jsou země, kde trvalo velmi dlouho, než jejich obyvatelé přišli kávě na chuť a stala se vyhledávaným a oblíbeným nápojem. Někde dokonce natolik, že se slaví "Den kávy" jako svátek.